Přeskočit na obsah

Karel Šiktanc

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Karel Šiktanc
Základní informace
Narození10. července 1928
Hřebeč u Kladna
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí26. prosince 2021 (ve věku 93 let)
Praha
Místo pohřbeníBřevnovský hřbitov
Povoláníbásník, textař, scenárista, novinář, překladatel
OceněníCena Jaroslava Seiferta (1989)
medaile Za zásluhy mzz II. stupeň (2010)
Cena Jaroslava Seiferta (2011)
Čestné občanství Prahy 7 (2019)
Manžel(ka)Helena Šiktancová
DětiPetr Halmay
PříbuzníDavid Šiktanc (vnuk)[1]
Jaroslava Šiktancová (snacha)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Šiktanc (10. července 1928 Hřebeč u Kladna – 26. prosince 2021[2] Praha) byl český básník, autor pohádek pro děti, textař a scenárista. Působil také jako novinář a překladatel.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval učitelský ústav. Následné studium Vysoké školy pedagogické nedokončil, jelikož dal přednost žurnalistické praxi. Novinářskou práci začal v Mladé frontě. V jeho tvorbě se silně projevil zážitek z vyhlazení Lidic – sousední vesnice, kde měl mnoho kamarádů. Jeho počátky byly velmi ovlivněny komunistickou ideologií. Od roku 1950 byl redaktorem Československého rozhlasu, kde pracoval až do roku 1960. Působil v časopise Květen, spoluredigoval Almanach Květen a Hlubší než smrt. V letech 1961–1971 byl šéfredaktorem nakladatelství Mladá fronta.

Za normalizace upadl v nemilost a musel opustit své zaměstnání. Publikoval v samizdatu a v cizině, vystřídal několik zaměstnání (např. údržbář dvorců na Štvanici). V roce 1989 obdržel cenu Jaroslava Seiferta (sbírka Srdce svého nejez) a v roce 2000 cenu Českého literárního fondu. Za sbírku Šarlat (1999) získal Státní cenu za literaturu. Společná kniha s Oldřichem Králem Tři nadání se stala knihou roku 1999 dle ankety Lidových novin. Sbírka Zimoviště získala cenu Magnesia Litera pro nejlepší básnickou knihu roku 2004.

V roce 2010 jej prezident vyznamenal medailí Za zásluhy.

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Poezie

[editovat | editovat zdroj]
  • Tobě, živote, 1951
  • Pochodeň jara, 1954
  • Vlnobití, 1956
  • Žízeň, 1959
  • Heinovské noci, 1960
  • Patetická, 1961 (poema o Únoru 1948)
  • Nebožka smrt, 1963
  • Báseň osmi, 1963 (věnovaná osmi polárníkům, kteří zahynuli při požáru na arktické stanici Mirnyj)[3]
  • Artéská studna, 1964
  • Paměť, 1964 (výbor)
  • Zaříkávání živých, 1966
  • Město jménem Praha 1967
  • Adam a Eva, 1968
  • Slepá láska, 1968 (soubor tří knih)
  • Horoskopy, 1969
  • Mariášky, 1970
  • Český orloj, 1974 samizdat, 1981 v Mnichově, 1990 oficiálně
  • Jak se trhá srdce, 1978 samizdat, 1983 v Mnichově, 1991 oficiálně
  • Pro pět ran blázna krále, 1978 samizdat
  • Tanec smrti aneb Ještě Pámbu neumřel, 1979 samizdat, 1992 oficiálně
  • Sakramenty, 1979 samizdat
  • Srdce svého nejez, 1981 samizdat, 1994 oficiálně
  • Ostrov Štvanice, 1991
  • Utopenejch voči, 1991 (= Pro pět ran blázna krále + Sakramenty)
  • Tanec smrti, 1992
  • Hrad Kost, 1995 – básně z let 1990–1994
  • Tři nadání, 1999 z čínštiny přeložil Oldřich Král a následně přebásnil Karel Šiktanc
  • Šarlat, 1999 – básně z let 1995–1998
  • Zimoviště, 2003 – básně z let 1998–2002
  • Fidlátka, 2004
  • Řeč vestoje, 2005
  • Běseň, 2005
  • Vážná známost, 2008
  • Nesmír, 2010 – nominace na cenu Magnesia Litera 2011
  • Čistec, 2012
  • Na Knížecí, 2014
  • Horniny, 2016
  • Ubírati se, 2018
  • Opovážení, 2019

Básnickou tvorbu Karla Šiktance souborně vydalo Nakladatelství Karolinum v letech 2001–2023:

  • Dílo 1 (Žízeň, Heinovské noci, Nebožka smrt, Artéská studna), 2003
  • Dílo 2 (Město jménem Praha, Horoskopy, Mariášky), 2001
  • Dílo 3 (Zaříkávání živých, Adam a Eva, Jak se trhá srdce), 2001
  • Dílo 4 (Český orloj, Tanec smrti), 2004
  • Dílo 5 (Pro pět ran blázna krále, Sakramenty, Srdce svého nejez, Ostrov Štvanice), 2002
  • Dílo 6 (Hrad Kost, Šarlat, Zimoviště), 2004
  • Dílo 7 (Básně (ze zásuvky), Z překladů, Rozestřeno časem), 2006
  • Dílo 8 (Řeč ve stoje, Vážná známost, Nesmír a Čistec), 2014
  • Dílo 9 (Na Knížecí, Horniny, Ubírati se, Opovážení, Z pozůstalosti), 2023

Pro televizi

[editovat | editovat zdroj]
  • Nejkrásnější sen
  • Štědrovečerní romance, 1963 (spolu s J. Šotolou)
  • Pravda a lež, 1992
  • Stříbrný a Ryšavec, 1998
  • Paní mlha, 2000

Pro rozhlas

[editovat | editovat zdroj]
  • Putování za králem, 1977, 1990
  • O králi Jasnozřivém a slepci převozníku, 1991
  • Královna s vlčí tváří, 1992
  • Král Kamenné srdce, 1993
  • Nejčernější les, 1995
  • Svatební šaty, 1995
  • Svatojánský oheň, 1997
  • Tři spravedliví, 1998
  • Černý jezdec, bílý kůň, 2000
  • Hodiny pro nevěstu, 2000
  • Sivá princka, 2001
  • Heřmaňský poklad, 2002
  • Dar nedar, 2003
  • Orlí kámen, 2004
  • Komteska a Koloděj, 2005
  • Černé peří, 2006
  • Jedna hrůza, 2008

Knihy pro děti

[editovat | editovat zdroj]
  • Pohádky chudé na řádky, 1962
  • Kapela pana Anděla, 1965
  • Královské pohádky, 1970
  • O dobré a zlé moci, 2000
  • Spadl buben do kedluben, 2005 (Výbor z Pohádky chudé na řádky, Kapela pana Anděla a Haló, tady jaro!)
  • Hrad Svícen, 2009
  • Hora Zlodějka, 2016

Hádanky a slovní hříčky

[editovat | editovat zdroj]

Kromě básnické tvorby byl autorem hádanek a slovních hříček, pro tuto příležitost používal i pseudonym Lenka Tršická, což je slovní hříčka (přesmyčka) vycházející z jeho jména.[4]

  • Milý Řehoři, milíře hoří: 700 hádanek, 2012[5]

Překlady

[editovat | editovat zdroj]

Překlady ruské poezie: J. A. Jevtušenka, B. L. Pasternaka, B. Sluckého

  • Zelené víno / Jevgenij Jevtušenko[6]
  • Co nezapomenu / Boris Sluckij[7]
  • Hvězdný déšť / Boris Pasternak[8]
  • Modrý host / Boris Pasternak[9]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Zemřel básník, novinář a překladatel Karel Šiktanc. Bylo mu 93 let. 26. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-26].
  2. ↑ Zemřel básník Karel Šiktanc, bylo mu 93 let. České noviny [online]. 26. 12. 2021, 17:31; aktualizace 29. 12. 2021 00:18 [cit. 2021-12-26]. Dostupné online. 
  3. ↑ MRKOS, Antonín; BÁRTL, Stanislav; KOSTKA, Oldřich, PRAUS, Oldřich; ŠIKTANC, Karel. o Naši v Antarktidě: vyprávění a snímky československých účastníků třetí, čtvrté a páté sovětské výpravy do Antarktidy. Praha: Práce, 1963. 160 s. S. 96–100. 
  4. ↑ HRUŠKA, Petr. Karel Šiktanc, Básník, autor pohádek, překladatel. Slovník české literatury po roce 1945 [online]. Ústav pro českou literaturu AV ČR, 2009 [cit. 2023-08-30]. Dostupné online. 
  5. ↑ ŠIKTANC, Karel. Milý Řehoři, milíře hoří: 700 hádanek. Databazeknih.cz [online]. Databaze knih [cit. 2023-08-30]. Dostupné online. 
  6. ↑ JEVTUŠENKO, Jevgenij. Zelené víno. Překlad Karel Šiktanc. 1. vyd. Praha: Svět sovětů, 1960. 93 s. Dostupné online. 
  7. ↑ SLUCKIJ, Boris. Co nezapomenu. Překlad Karel Šiktanc a Jiří Šotola. 1. vyd. Praha: Svět sovětů, 1958. Dostupné online. 
  8. ↑ PASTERNAK, Boris. Hvězdný déšť. Příprava vydání Matějka Ivan; překlad Zdenka Bergrová, Václav Daněk, Milan Dvořák, Ladislav Fikar, Helena Franková, Josef Hora, Jaroslav Kabíček, Luděk Kubišta, Karel Šiktanc, Jiří Šotola a Jan Zábrana. první. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1989. 264 s. (Klub přátel poezie. Zlatý fond poezie). Dostupné online. ISBN 80-202-0053-3. 
  9. ↑ PASTERNAK, Boris Leonidovič. Modrý host. Překlad Karel Šiktanc a Jiří Šotola. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury a umění, 1966. 69 s. (Plamen; sv. 46). Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • HRUŠKA, Petr. Básně psané na střed. Host. 1999, roč. 15, čís. 1, s. 19. ISSN 1211-9938. 
  • HRUŠKA, Petr. Někde tady. Český básník Karel Šiktanc. Brno: Host, 2010. 407 s. (Tváře české literatury; sv. 2). ISBN 978-80-7294-377-7. 
  • KARFÍK, Vladimír. Sdílení těžší než samota. Literární noviny. 1999-06-30, roč. 10, čís. 26, s. 7. Recenze sbírky Šarlat. Dostupné online. ISSN 1210-0021. 
  • NOVÁKOVÁ, Šárka. Básnický portrét Karla Šiktance. Labyrint revue. 1995, roč. 5, čís. 6, s. 6–7. ISSN 1210-6887. 
  • PAPOUŠEK, Vladimír. Imaginativní linie české poezie a dílo Karla Šiktance. Tvar. 2002-10-31, roč. 13, čís. 18, s. 8–9. Předneseno na konferenci Reflexe baroka v české literatuře 20. století. ISSN 0862-657X. 
  • PETŘÍČEK, Miroslav. Báseň jako jednota skladby. Host do domu. 1968-1969, čís. 15, s. 62. Recenze Adama a Evy. 
  • Zemřel básník, novinář a překladatel Karel Šiktanc: bylo mu 93 let. iDNES.cz [online]. 26. prosince 2021 17:38, aktualiz. 18:02 [cit. 24. 1. 2022]. Dostupné z: https://www.idnes.cz/kultura/aktuality/karel-siktanc-umrti-basnik.A211226_173202_show_aktual_ihav

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Básně

[editovat | editovat zdroj]
Laureáti Ceny Jaroslava Seiferta
Dominik Tatarka (1986) • Ludvík Vaculík (1987) • Ivan Diviš (1988) • Karel Šiktanc (1989) • Emil Juliš (1990) • Jiří Kolář (1991) • Ivan Wernisch / Josef Hiršal (1992) • Bohumil Hrabal (1993) • Milan Kundera (1994) • Antonín Brousek / Petr Kabeš (1995) • Zbyněk Hejda / Jiřina Hauková (1996) • Karel Milota (1997) • Věra Linhartová (1998) • Jiří Kratochvil (1999) • Pavel Šrut (2000) • Zdeněk Rotrekl (2001) • Jiří Gruša (2002) • Miloslav Topinka (2003) • Viktor Fischl / Josef Škvorecký (2004) • Michal Ajvaz / Jiří Suchý (2005) • Ivan Martin Jirous (2006) • František Listopad (2007) • Václav Havel (2008) • Ludvík Kundera (2009) • Jáchym Topol (2010) • Karel Šiktanc (2011) • Vladimír Binar (2012) • Eugen Brikcius (2015) • Jiří Brabec / Jiří Opelík (2017) • Miroslav Petříček (2019)
Držitelé Státní ceny za literaturu
Držitelé ceny Magnesia Litera za poezii
Jiří Gruša (2002) • Vít Slíva (2003) • Karel Šiktanc (2004) • Bogdan Trojak (2005) • Radek Malý (2006) • Stanislav Dvorský (2007) • Tašo Andjelkovski (2008) • Bohumila Grögerová (2009) • Viola Fischerová (2010) • Josef Hrubý (2011) • Radek Fridrich (2012) • Jakub Řehák (2013) • Kateřina Rudčenková (2014) • Olga Stehlíková (2015) • Ladislav Zedník (2016) • Milan Ohnisko (2017) • Milan Děžinský (2018) • Ivan Wernisch (2019) • Ewald Murrer (2020) • Pavel Novotný (2021) • Vladimír Mikeš (2022) • Petr Hruška (2023) • Tereza Bínová (2024)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Karel_Šiktanc&oldid=24492360“